Historické památky v obci a okolí

Nejstaršími a nejvýraznějšími památkovými objekty na území mikroregionu jsou kostely, které jak bylo výše uvedeno existovaly již v polovině 14. století. V průběhu staletí pak postupně procházely více či méně složitým stavebním vývojem.

Kostely

• kostel sv. Mikuláše biskupa v Měčíně je gotickou stavbou, upravenou barokně v letech 1776 – 1777 plzeňským stavitelem Antonínem Barthem
• kostel Sv. Jakuba Staršího apoštola v Předslavi si z období gotiky zachoval loď včetně původního vstupního portálu. Přestavěn byl v roce 1611 a opět v letech 1715 – 1724, kdy vznikl nový presbytář, kaple a sakristie. V této době byla ttaké založena a zvětší části vystavěna jeho výrazná věž, která nahradila nedaleko něj stojící dřevěnou zvonici. Do nynější podoby byla dostavěna roku 1809.
• kostel Nanebevzetí Panny Marie v Němčicích byl vystavěn v letech 1834 – 37 na místě původní gotické věkem sešlé stavby
• kostel Všech svatých ve Kbele byl přestavěn v letech 1860 – 61. Z původní gotické stavby zůstal zachován pouze presbytář a spodní část věže.

Panská sídla

Také z panských sídel se na území mikroregionu zachovalo několik objektů nebo jejich částí.

Zámek v Měčíně vznikl přestavbou a rozšířením panského sídla, jehož původ sahá až do doby kolem roku 1400. Tehdy jej tvořila minimálně dvoupatrová budova na půdorysu 15 x 12 m se sklepem zčásti vysekaným do skalního podloží. K jeho obnově došlo koncem šedesátých let 16. století, kdy Heralt Kavka Říčanský z Říčan nechal upravit interiér a fasádu vyzdobit sgrafity s figurálními a ornamentálními motivy. Po roce 1711 došlo k zásadní přestavbě do podoby velkého dvoupatrového zámku o půdorysu 40 x 12 metrů. Po požáru v srpnu roku 1874 bylo druhé patro ubouráno a stavba získala nynější podobu. Další stavební úpravy zde proběhly v roce 1925.

Tvrz v Měcholupech vznikla ve 14. století a stavební úpravy z konce 15. a průběhu 16. století ji proměnily v čtyřkřídlou stavbu nepravidelného půdorysu, s úzkým vnitřním nádvořím. Nejstarší částí stavby je snížená hranolová věž, která sloužila jako vstupní brána a přilehlý východní palác.

Mezi lety 1800 – 02 byl nedaleko tvrze vystavěn tzv. „nový zámek“, přízemní klasicistní budova krytá mansardovou střechou, se středním patrovým rizalitem. Zámek sloužil po roce 1945 jako zvláštní internátní škola. Ovšem v polovině šedesátých let 20. století přestal již těmto účelům vyhovovat a proto byl v letech 1968 – 69 zbořen a na jeho místě vystavěna nová škola s internátem.

Předslavská tvrz byla založena také ve 14. století v severní části vsi poblíž kostela. První přímé zprávy o ní však pocházejí až z následujícího 15. století. Její původní podobu neznáme. Podle mapy stabilního katastru z roku 1837 ji tvořila polygonální věž a patrový palác nepravidelného půdorysu. Její budovy byly využívány pro provoz vrchnostenského pivovaru a lihovaru. Velká část tvrze zanikla ve 20. století při výstavbě nové sokolovny. Ta vznikla právě v místech starého paláce a z původní tvrze se dochovala pouze část sklepů a polygonální věže, stojící původně v jejím severozápadním nároží.

V Němčicích první známí majitelé vsi, rytíři z Němčic, sídlili na několika poplužních dvorech. Kamennou tvrz zde nechal vystavět ve svahu nedaleko od kostela, někdy mezi lety 1419 – 1937, Broum z Němčic. Obdélné staveniště obklopené oboustranně obezděným vodním příkopem a valem, bylo obestavěno po čtyřech stranách obvodu hospodářskými a obytnými budovami, mezi nimiž zůstalo volné malé nádvoří. Vstup do tvrze vedl od západu přes padací most do průjezdu brány, umístěné v několikapatrové vstupní věží, která je jedinou dodnes dochovanou stavbou.

V Makově si začátkem 17. století tehdejší majitel poplužního dvora a vsi Vilém Sedlecký postavil tvrz, o které je první písemná zmínka roku 1621. Jeho syn Sezema Sedlecký z Újezdce a na Makově ji po roce 1630 přestavěl na malý jednopatrový renesanční zámeček, který stál na místě nynějšího č.p. 5. Na východní straně byl chráněn vodním příkopem, napájeným vodou z hořejšího rybníka nad vsí. Na západní a severní straně byl dvůr obehnán vysokou kamennou zdí. V roce 1659 však došlo k velkému požáru panského dvora v Makově. Jím bylo zničeno obytné stavení – zámeček, nábytek v něm, ratejna, sýpka s obilím, něco nářadí a vozy. Zámeček již po tomto požáru nedosáhl své původní podoby a v popisu měcholupského statku z roku 1719 se ve zdejším dvoře uvádí jen staré obytné patrové stavení.

Podobná malá panská sídla v Malinci a v Petrovicích u Měčína byla koncem 18. a v průběhu 19. století postupně upravena na nevýrazné budovy v areálech hospodářských dvorů. Další drobná panská sídla v Bílukách, Radkovicích, Kbele, Mečkově, Nedanicích a Vlčí zanikla již v průběhu 16. – 17. století.

Budovy far z druhé poloviny 18. století v Měčíně, Kbele a Němčicích nesou všechny znaky těchto staveb z období baroka. Přízemní architektonicky nevýrazná farní budova v Předslavi je umístěna poněkud stranou od zdejšího kostela.

O školství na území mikroregionu jsou zprávy z počátku 18. století ze všech výše uvedených farních obcí. Mezi nejstarší dochované školní budovy patří dnes již bývalá škola v Němčicích a stará školní budova č.p. 21 v Měčíně vystavěná Františkem Josefem hrabětem z Vrtby roku 1822.

Drobné sakrální stavby

Výrazným doplňkem jednotlivých sídel i jejich okolí jsou drobné sakrální stavby – kapličky, boží muka a kříže. Dle starých písemných zpráv se vyskytovaly již ve středověku. K jejich dalšímu výraznému rozšíření docházelo v období baroka a od 2. poloviny 19. do počátku 20. století. Po vydání tzv. „ohňového patentu“ v roce 1751 císařovnou Marií Terezií se nezbytným doplňkem vesnic stávaly dřevěné zvoničky, které byly od poloviny 19. století nahrazovány zděnými kaplemi.

Nejstarší je gotická kaple sv. Vojtěcha v Petrovicích. Z roku 1610 pochází hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele v Němčicích a z roku 1726 je kaple sv. Apoleny v Měcholupech. Návesní kaple zachycené již v 1. třetině 19. století na mapách stabilního katastru stály v Radkovicích a Ostřeticích. Kaple vzniklé ve 2. polovině 19. až 1. třetině 20. století stojí v Nedanicích (sv. Jana Nepomuckého z roku 1865), v Nedaničkách (Panny Marie Bolestné z roku 1867), v Bílukách (sv. Jana Křtitele z roku 1874), v Třebýcině (sv. Vojtěcha z roku 1877), v Rakovicích (Anděla strážce z roku 1884), v Černovci (sv. Floriána z roku 1896), v Petrovičkách (Anděla strážce z roku 1914), v Makově (sv. Václava z roku 1932), v Osobovech (sv. Aloise nedatovaná), v Makalovech (nedatovaná) a ve Vlčí (nedatovaná).

Barokní pískovcové sochy sv. Jana Nepomuckého jsou v Petrovicích (datovaná rokem 1713), v Němčicích (z roku 1779) a v Měčíně (nedatovaná). O něco mladší jsou sochy tohoto světce v Předslavi, Měcholupech a v Petrovičkách s letopočtem 1838.

Z dalších drobných sakrálních památek vynikají dvoje boží muka u Němčic (za vsí při cestě do Petrovic a v polích severozápadně od vsi), výklenkové kapličky u ohradních zdí kostelů v Měčíně a Předslavi, kaplička nad studánkou sv. Václava „V Lázni“ mezi Petrovicemi a Němčicemi, kaplička a pískovcová boží muka zvaná „Sv. Martin“ s letopočtem 1840 na okraji vsi v Ostřeticích.

Památky lidové architektury

Území mikroregionu je bohaté také na památky lidové architektury mezi které patří především soubor zděných vjezdových bran na návsi v Petrovicích. V Ostřeticích se z ojedinělého souboru původně čtyř mohutných kamenných věžových sýpek patrně ze 16. století zachovaly dvě u č.p. 4 a 14. Z původní starší roubené zástavby jsou zachovány především objekty sýpek s roubenými valenými klenbami v Petrovicích, Měčíně, Malinci, Kbele, Vlčí, Třebýcině a Radkovicích. Dokladem mimořádného staří některých z těchto objektů je roubená komora z usedlosti č.p. 9 v Měčíně, nyní přemítěná do Expozice lidové architektury v Chanovicích. Její dřevěné části byly dendrochronologickou metodou datovány do let 1560 a 1616 – 19.

Většina ze zdejších sídel si i přes dílčí modernizace zachovala hmotově nenarušenou strukturu tradičního venkovského osídlení se zděnými objekty z poloviny 19. až 1. třetiny 20. století.