O obci

Ostřetice leží ve zvlněné zemědělské krajině na severovýchodním okraji klatovské kotliny. Pod vesnicí se prostírá široký otevřený úval Točnického potoka, pravobřežního přítoku Úhlavy. V okolí je několik nevysokých, ale relativně výrazných zalesněných vršků (Hora 483,9 m a další).

V písemných pramenech poprvé připomínají k roku 1379. Vesnice po většinu své známé historie patřila do majetku nedalekého královského města Klatov. Roku 1654 zde bylo zaznamenáno celkem 11 usedlostí, z toho 10 selských gruntů. Klatovské městské obci, ves náležela až do zániku patrimoniální správy.

Vesnice je soustředěna po obvodu nevelké svažité návsi přibližně čtvercového půdorysu se zaoblenými rohy. Komunikace z Klatov do Nepomuku obchází vesnici po západní a severní straně a při ní vznikala od první poloviny 19. století nová zástavba. Ostřetice jsou známé především na Klatovsku poměrně ojedinělým souborem pozdně středověké zděné architektury. Původně zde stály čtyři velmi mohutné kamenné věžové sýpky patrně ze 16. století, z nichž dvě (dnes již zbořené) v usedlostech č.p. 6 a 10 byly vybaveny pozdně gotickými portálky. Do dnešního dne se tak dochovala již jen navenek vcelku nenápadná sýpka v usedlosti č.p. 14 se štěrbinovými větracími průduchy a mladší stanovou střechou a nápadně vysoká věžová sýpka ve dvoře usedlosti č.p. 4 v jihovýchodní části návsi.

Dominantou návsi je architektonicky nenáročná návesní kaplička na čtvercovém půdorysu, završená stanovou střechou s věžičkou ve vrcholu. Další kaplička pozdně barokního původu se dochovala u silnice na severovýchodním okraji vesnice. Hodnotnou drobnou sakrální památkou jsou kamenná válcová sloupková boží muka z roku 1840, zakončená železným křížkem, stojící u silnice na severozápadním okraji vesnice.

Pro tyto hodnoty byly Ostřetice roku 1995 prohlášeny vesnickou památkovou zónou. Součástí obce je i cca 2 km severně vzdálená osada Makalovy, kterou tvoří pouze několik zemědělských usedlostí.